Vaši lidé už AI ve firmě používají. Jen vám to neřekli.

Kolegyně v účetnictví má před sebou seznam dvou stovek klientů a potřebuje z něj vytáhnout ty, co dluží víc než tři měsíce. Ručně by nad tím strávila odpoledne. Tak ho zkopíruje do ChatGPT a za dvacet sekund má hotovo. Odvedla dobrou práci, rychle, a nikomu nic neřekla – nepřišlo jí, že by měla.

Tenhle moment se dnes v českých firmách děje každý den. A má jméno: shadow AI – používání AI nástrojů, o kterém firma neví a nijak ho neřídí. Podle dat z letošního léta je to zároveň nejdražší bezpečnostní problém, který si většina firem vůbec nepřipouští.

Co ukazují letošní data

Nejtvrdší čísla přinesl IBM Cost of a Data Breach Report 2026, zpracovaný institutem Ponemon na vzorku 602 organizací, kterým mezi březnem 2025 a únorem 2026 reálně unikla data. Zjištění jsou nepříjemně konkrétní:

Shadow AI se objevilo u 43 % úniků dat – tedy víc než dvojnásobek proti předchozímu roku, kdy to bylo 20 %. A u firem s vysokou mírou neřízeného používání AI byl průměrný únik o 670 000 dolarů dražší než tam, kde ho měli pod kontrolou.

Jiné průzkumy dokreslují rozsah: neschválené AI nástroje používají zaměstnanci prakticky ve všech organizacích a přibližně dvě třetiny kancelářských profesionálů přiznávají, že sáhli po nástroji, o kterém si mysleli, že ho firemní pravidla nedovolují. Ne ze vzdoru. Protože jim to ušetřilo čas.

A teď ten paradox

Tady se ta studie láme do něčeho, co jsem nečekal. Firmy na rostoucí riziko zareagovaly tím, že zavedly méně kontroly, ne víc.

Podíl firem po úniku dat, které neměly žádné řízení AI, vzrostl z 63 % na 68 %. A podíl těch, které před nasazením AI nástroje vyžadují schválení od IT, klesl ze 45 % na 38 %. Jen 19 % organizací uvádí, že jejich bezpečnostní a AI tým vůbec spolupracují.

Mohl bych z toho udělat titulek „zákazy nefungují“, ale to by bylo nepřesné – studie nedokazuje, že by jedno způsobovalo druhé. Co z ní ale plyne spolehlivě, je jiná věc, a v praxi ji vidím pořád: firmy mají pravidla, ale nemají přehled. Existuje směrnice, kterou někdo jednou rozeslal e-mailem, a vedle ní realita, kterou nikdo neměří.

Proč samotný zákaz nezabere

Když firma zakáže AI a nedá alternativu, postaví zaměstnance před volbu: buď pracuj pomaleji, nebo pravidlo obejdi. Většina lidí si vybere práci – zvlášť když mají termín a nikdo se nedívá.

Znám to i z druhé strany. Zákaz je pro vedení nejrychlejší řešení, protože nevyžaduje rozhodnutí o nástrojích, rozpočtu ani školení. Jen se napíše „nepoužívejte to“ a odpovědnost se přesune na zaměstnance. Jenže riziko tím nikam nezmizí, jen se přestane vidět.

Druhý problém je, že plošný zákaz zahodí i užitek. Ta kolegyně z úvodu má reálnou potřebu, kterou AI umí vyřešit dobře. Zákaz ji nezruší – jen zajistí, že řešení proběhne mimo firemní dohled.

Co to znamená konkrétně v Česku

Tady se to z roviny „bezpečnostní riziko“ překlápí do roviny „právní odpovědnost“, a to ve dvou vrstvách.

GDPR. Když zaměstnanec vloží osobní údaje klientů do veřejného AI nástroje, firma jako správce za to odpovídá – bez ohledu na to, že o tom nevěděla. Naopak: neexistence jakéhokoli řízení a záznamu je při kontrole přitěžující okolnost, ne polehčující. Argument „my jsme to zakázali“ bez důkazu, že to firma nějak kontrolovala, obstojí jen těžko.

AI Act. Od letošního srpna se rozjíždí dozor nad povinností AI gramotnosti – tedy zajistit, aby lidé, kteří s AI ve firmě pracují, věděli, co dělají a jaké to má limity. Pokud zaměstnanci používají AI, o které vedení nemá tušení, firma tuhle povinnost nemůže splnit ani teoreticky. Podrobněji jsem o celém rámci psal v článku o AI Actu v roce 2026.

Jednou větou: za výstup AI odpovídá vždycky firma, která ji nasadila – a u shadow AI se ukáže, že ji „nasadil“ někdo, kdo o tom nebyl oprávněn rozhodnout.

Co s tím dělat – seřazeno podle pořadí, ne důležitosti

1. Nejdřív zjistěte, co se u vás reálně děje. Ne směrnicí, ale rozhovorem. Zeptejte se lidí, co jim v práci zdržuje a jestli si už něčím pomáhají. Klíčové je, aby přiznání nemělo důsledky – pokud se lidé budou bát, dozvíte se přesně nic. Ve firmách, kde jsem to dělal, vyšlo skoro vždy najevo, že AI už používají dva až tři lidé, o kterých to nikdo netušil.

2. Určete hranici podle dat, ne podle nástroje. Nemá smysl zakazovat „ChatGPT“ – smysl má říct, co do jakéhokoli externího nástroje nesmí. Typicky: osobní údaje klientů, obsah smluv, mzdové a zdravotní údaje, přístupové údaje, neveřejná finanční data. Tohle je věta, kterou si zaměstnanec zapamatuje. Seznam schválených nástrojů si nezapamatuje nikdo.

3. Dejte lidem legální cestu. Tohle je celé jádro věci. Dokud nemají čím nahradit to, co jim šetří čas, budou to dělat načerno. Cesta může být placená firemní verze nástroje, kde se data nepoužívají k trénování, nebo interní znalostní systém nad vlastními dokumenty, kde data firmu vůbec neopustí. U citlivých oborů se vyplatí i model běžící na vlastním serveru.

4. Zaznamenávejte, kdo a k čemu AI používá. Nemusí to být monitoring – stačí, aby se o nasazení každého nového nástroje vědělo a někdo ho odkýval. To je zároveň dokumentace, kterou budete potřebovat, když se na to někdo zeptá.

5. Proškolte lidi, ne jen manažery. Ne na to, „jak funguje AI“, ale na to, co konkrétně nesmí opustit firmu a proč. Půl hodiny srozumitelného vysvětlení zabere víc než desetistránková směrnice, kterou nikdo nedočte.

Co nedělat

Nedělejte z toho vyšetřování. Když začnete hledat, „kdo to porušil“, lidé se zavřou a přehled ztratíte natrvalo. Cílem není najít viníka – ta kolegyně z úvodu žádný přestupek v hlavě neměla. Cílem je dostat tu činnost z šedé zóny do světla.

Nekupujte nástroj na „detekci shadow AI“ jako první krok. Kolem tohoto tématu už vzniká trh, který vám prodá software dřív, než si vůbec ujasníte, jaká data chráníte. Rozhovor s pěti lidmi vás bude stát odpoledne a řekne vám víc.

Nepředstírejte, že u vás k tomu nedochází. Pokud máte ve firmě někoho, kdo pracuje s textem, tabulkami nebo e-maily, a nedali jste mu funkční alternativu, pravděpodobnost je vysoká. Data mluví jasně: neděje se to jen ve velkých korporacích.

Upřímný závěr

Shadow AI je nezvyklý typ problému, protože nevzniká z nedbalosti ani zlé vůle. Vzniká z toho, že zaměstnanci jsou rychlejší v přijímání nových nástrojů než firmy v jejich řízení. To není selhání lidí – to je normální a dalo se to čekat.

Nepříjemné je jen to, jak drahý ten rozestup umí být. A dobrá zpráva, že se zavírá překvapivě levně: rozhovorem, jednou jasnou větou o datech a jednou funkční alternativou. Žádná z těch tří věcí nevyžaduje rozpočet na software.

Kdybyste si z celého článku měli odnést jednu myšlenku, ať je to tato: lidé si cestu k rychlejší práci najdou vždycky. Jediné, o čem rozhodujete vy, je, jestli povede přes vaši firmu, nebo mimo ni.

Časté otázky k shadow AI